Paul Tuttas je výtvarný umělec a ilustrátor působící v Praze. Věnuje se především tradičním i experimentálním technikám tisku. Příroda je ústředním motivem jeho tvorby – prostřednictvím svých obrazů objevuje a interpretuje krajinu, zachycuje její textury, rytmy a atmosféru. Jeho tvorba zahrnuje grafiky, autorské knihy i zakázkové projekty v oblasti ilustrace a grafického designu.
V souvislosti se jeho výstavou walk - draw - print pořádanou v kaš-mi-daš v období od 22. 7. - 19. 10. 2025 jsme se Paula zeptali na několik otázek.
Tvé dílo nese název walk – draw – print. Co pro tebe znamená tenhle trojčlenný proces? Jak vypadá tvá cesta od první procházky po výsledný tisk?
Procházka je pro mě vždy začátkem. Vyčistím si hlavu, načerpám nápady, vnímám krajinu, potkávám lidi… Často při chůzi fotím nebo kreslím skici, protože chci zachytit atmosféru místa. Kresba mi pak pomáhá motiv zjednodušit a najít jeho podstatu. Na to navazuje tisk, kdy motiv přenesu na dřevo nebo lino, a potom vznikne grafika.
Většinou jde o přirozenou cestu od chůze přes kresbu k tisku, ale ne všechny nápady dojdou až do poslední fáze. Některé zůstanou jen jako skici nebo fotografie, jiné se ztratí už během chůze. Proto má každý tisk za sebou dlouhý vývoj a proces. I proto jsem do výstavy zařadil i nalezené kusy dřeva, které tu cestu připomínají.
Jakou roli v tvé práci hraje náhoda nebo momentální situace, třeba konkrétní setkání, počasí nebo nálada během procházky?
Náhoda hraje velkou roli hlavně při samotném tisku. Ovlivňuje mě struktura dřeva, chování barvy pod tlakem nebo malé chyby, které se nakonec ukážou jako zajímavé a přidají práci novou vrstvu. I při chůzi nebo při kresbě vznikají nečekané momenty, ale právě tisk je největší prostor pro překvapení.
Tvé práce mají výrazný rytmus a strukturu, skoro jako kdybys přetvářel prostor do grafického zápisu. Je to záměr? Jak vnímáš souvislost mezi chůzí, rytmem a vizuálním jazykem?
Chůze má svůj přirozený rytmus a podobný rytmus nacházím i v grafice. V tisku se často opakuje stejný prvek, ale pokaždé v jiné podobě. Například v sérii Highlands jsem pracoval se stejnou matricí, ale měnil jsem tlak nebo barevnost, a tím vznikaly různé nálady jednoho motivu.
Samotná práce v ateliéru je také rytmická. Rytí, nanášení barvy, otiskování, práce se strojem. Všechno má svou pravidelnost, která se s rytmem chůze dobře propojuje.
Výstava probíhá v papírnictví a kavárně, což je trochu netradiční galerie. Ovlivňuje tě prostor, ve kterém vystavuješ? Máš rád, když se umění dostává „mezi lidi“ i mimo klasické galerie?
Prostor výstavy mě ovlivňuje vždycky, snažím se s ním nějakým způsobem pracovat... Tentokrát jsem se rozhodl ukázat nejen hotové grafiky, ale i věci, které jim předcházejí – skici, zápisníky nebo nalezené předměty z cest. Bral jsem v úvahu i období, kdy lidé cestují a vracejí se z prázdnin, a proto jsem přidal i práce inspirované mými cestami.
V netradičních místech vystavuji rád, protože tam moje práce osloví i lidi, kteří by do galerie třeba nepřišli. V takovém prostředí se hodí ukázat víc i ze samotného procesu, aby vznikla zvědavost a lidé měli možnost nahlédnout pod povrch, vidět proces vzniku grafiky.
Co tě v poslední době inspiruje mimo výtvarné umění? Jsou to knihy, hudba, město nebo třeba rozhovory s lidmi?
Nedávno mě zaujala kniha Jennifer L. Roberts nazvaná Contact: Art and the Pull of Print. Autorka zdůrazňuje, že grafika je umění kontaktu, kde tlak, otisk, zrcadlení nebo materiálové proměny nejsou jen technické kroky, ale samy o sobě nesou význam. Bylo inspirativní vidět, jak lze tuto tradiční techniku chápat novým, současným způsobem.
Výstavu Paula Tuttase můžete vidět v papírnictví a kavárně kaš-mi-daš až do 19. 10. 2025. Paula můžete potkat v rámci jeho workshopů japonské vazby pro začátečníky nebo pro pokročilé.