Papír pro plnicí pero: proč gramáž sama o sobě nic neznamená

Při výběru zápisníku nebo papíru se často díváme nejprve na gramáž. Čím vyšší číslo, tím kvalitnější papír – alespoň tak může působit jednoduchá logika. U plnicích per to ale neplatí.

Silnější papír může inkoust nepříjemně rozpíjet nebo jej nechat prosáknout na druhou stranu. Naopak velmi tenký papír může nabídnout mimořádně hladké psaní, ostré linie a krásně vykreslit barvu i další vlastnosti inkoustu.

Gramáž tedy říká především to, kolik váží jeden metr čtvereční papíru. Sama o sobě ale neříká, jak se bude papír chovat při psaní plnicím perem.

Co je při výběru papíru důležitější než gramáž

O výsledku rozhoduje celá kombinace vlastností papíru. Důležitá je jeho savost, struktura povrchu, míra uhlazení i způsob klížení, tedy úpravy, která omezuje příliš rychlé pronikání kapaliny do vláken.

Dva papíry se stejnou gramáží se proto mohou chovat úplně jinak. Dobře upravený tenký papír může odolávat rozpíjení i prosakování lépe než mnohem silnější, ale savější kancelářský papír.

Výsledek navíc neurčuje pouze samotný papír. Roli hraje také:

• šířka hrotu,
• množství inkoustu, které pero pouští,
• složení a sytost konkrétního inkoustu,
• rychlost psaní,
• množství inkoustu nanesené na jedno místo,
• způsob, jakým při psaní vedeme pero.

Široký nebo velmi mokrý hrot nanese na papír více inkoustu než jemný hrot. Kombinace, která bez problémů funguje s hrotem EF, proto nemusí stejně dobře obstát s hrotem B nebo kaligrafickým stubem.

Tři pojmy, podle kterých papír skutečně hodnotit

Při testování papíru pro plnicí pero se nejčastěji setkáte se třemi anglickými výrazy: ghosting, feathering a bleeding. Mohou se objevit současně, každý ale popisuje jiný jev.

Ghosting: prosvítání textu

Ghosting znamená, že je text nebo kresba při pohledu na zadní stranu papíru vidět jako stín. Inkoust ale papírem fyzicky neprošel – pouze přes něj prosvítá.

Nejvýraznější bývá u tenkých papírů. Pro někoho je rušivý, jiní jej přijímají jako přirozenou vlastnost lehkého zápisníku s velkým počtem stran. Některým uživatelům se dokonce vrstvení textu a barev na tenkém papíru esteticky líbí.

Ghosting tedy nemusí být závadou. Záleží především na tom, zda chcete používat obě strany listu a jak citliví jste na prosvítající text.

Jak jej poznat: Zadní strana zůstává suchá a inkoust na ní nevytváří tmavé skvrny. Přes papír jsou ale vidět obrysy napsaného textu.

Ghosting neboli prosvítání – text je přes papír vidět, inkoust jím ale ve skutečnosti neprošel.

Feathering: rozpíjení do vláken

Feathering nastává, když se inkoust na povrchu papíru šíří do stran po jeho vláknech. Okraje písmen přestávají být ostré a objevují se kolem nich drobné nepravidelné žilky nebo chloupky.

Nejlépe je tento jev vidět při detailním pohledu na silnou svislou nebo zakřivenou linku. Místo hladkého okraje vznikne roztřepená linie.

Rozpíjení bývá typické pro savé a porézní papíry, které inkoust přijmou příliš rychle. Přispět k němu může také velmi mokré pero nebo určitý typ inkoustu.

Feathering zároveň opticky zvětšuje šířku linky. Jemný hrot proto může na nevhodném papíru působit skoro stejně široce jako hrot střední.

Jak jej poznat: Sledujte text z přední strany a zaměřte se na okraje písmen. Inkoust z nich vybíhá do okolních vláken papíru.

Feathering neboli rozpíjení – inkoust se po vláknech papíru šíří do stran a okraje písmen ztrácejí ostrost

Bleeding: prosakování skrz papír

Bleeding neboli bleed-through znamená, že inkoust skutečně pronikne papírem a objeví se na jeho zadní straně.

Na rozdíl od ghostingu nejde jen o průsvitný stín. Zezadu jsou vidět tmavé body nebo celé části tahů, protože inkoust prošel skrz strukturu papíru.

Při silném prosakování je druhá strana listu pro psaní téměř nepoužitelná. Bleeding se někdy objeví pouze v nejmokřejších místech, například při křížení tahů, v tečkách, u inkoustových vzorků nebo při použití širokého hrotu.

Jak jej poznat: Zadní strana neukazuje pouze světlý obrys textu, ale skutečné tmavé stopy inkoustu.

Bleeding neboli prosakování – inkoust prošel skrz papír a vytvořil na jeho zadní straně tmavé stopy

Prosvítání a prosakování není totéž

Ghosting a bleeding se někdy zaměňují, rozdíl mezi nimi je ale podstatný.

Při prosvítání zůstává inkoust na přední straně papíru. Text je zezadu viditelný pouze proto, že je papír tenký nebo méně neprůhledný. Při prosakování inkoust skutečně projde skrz a vytvoří na zadní straně tmavé stopy.

Tenký papír proto může výrazně prosvítat, a přesto být pro plnicí pera velmi kvalitní. Naopak silný papír může být neprůhledný, ale současně savý, takže inkoust rozpíjí nebo nechává prosakovat.

Tomoe River jako důkaz, že nízká gramáž nemusí být nevýhodou

Papír Tomoe River je mezi uživateli plnicích per známý právě tím, že spojuje velmi nízkou gramáž s výbornou odolností proti rozpíjení a prosakování.

Pero po jeho hladkém povrchu příjemně klouže a inkoust na něm dokáže dobře ukázat své vlastnosti. Viditelnější může být například stínování, kdy se odstín v jednotlivých částech tahu mění podle množství naneseného inkoustu, nebo barevný lesk označovaný jako sheen.

Jeho hlavní nevýhodou je výraznější ghosting. Protože je papír velmi tenký, text z druhé strany je často dobře viditelný. Méně savý povrch může také prodloužit dobu schnutí některých inkoustů.

Právě zkušenosti s Tomoe River dobře ukazují, že papír nemusí být silný, aby na něm plnicí pero psalo čistě a bez prosakování.

Je vyšší gramáž alespoň zárukou menšího prosvítání?

Ve většině případů vyšší gramáž prosvítání skutečně omezuje. Silnější papír bývá méně průhledný a text na druhé straně listu je méně výrazný.

Ani zde ale nerozhoduje gramáž úplně sama. Důležitá je také barva, složení a neprůhlednost papíru.

Vyšší gramáž navíc automaticky nezabrání featheringu. Silný, ale velmi savý papír může inkoust rozpíjet více než tenký papír s kvalitně upraveným povrchem. Stejně tak může silnější papír v nejmokřejších místech prosakovat.

Gramáž proto berte jako informaci o hmotnosti papíru, nikoli jako spolehlivou známku jeho kompatibility s plnicími pery.

Jak papír pro plnicí pero jednoduše otestovat

Nejspolehlivější je krátký test s perem a inkoustem, které skutečně používáte. Ideální je vyzkoušet více kombinací, protože jeden suchý jemný hrot nemusí odhalit stejné problémy jako mokřejší nebo širší pero.

Na zkušební stránku můžete napsat:

1. několik řádků běžného textu,
2. pomalé i rychlé tahy,
3. několik křížků nebo překrývajících se čar,
4. malou vybarvenou plochu,
5. tečku, ve které necháte hrot krátce spočinout.

Poté zkontrolujte ostrost linek z přední strany a list otočte. Snadno tak zjistíte, zda text pouze prosvítá, nebo zda inkoust skutečně prosakuje.

Podle čeho papír vybírat

Před nákupem zápisníku nebo papíru si zkuste položit několik praktických otázek:

• Budu psát po obou stranách listu?
• Vadí mi prosvítající text?
• Používám spíše jemné, nebo široké a mokré hroty?
• Potřebuji, aby inkoust rychle schnul?
• Chci, aby papír zvýraznil stínování a sheen inkoustu?
• Je pro mě důležitější hladkost, nebo lehká zpětná vazba pod hrotem?
• Chci co nejlehčí zápisník, nebo pevné stránky vhodné i pro kresbu?

Existuje ideální gramáž papíru pro plnicí pero?

Neexistuje jedno číslo, které by spolehlivě zaručilo příjemné psaní plnicím perem.

Pro každodenní poznámky může být praktický papír kolem 80 až 100 g/m², protože obvykle nabízí rozumný kompromis mezi hmotností, neprůhledností a počtem stran.

Velmi tenké papíry mohou být skvělé pro milovníky inkoustů, lehkých zápisníků a vysokého počtu stran. Silnější papíry se zase hodí při kombinování psaní s kresbou nebo dalšími výtvarnými technikami.

V každé z těchto skupin ale najdete papíry výborné i problematické.

Nejlepší papír proto není ten s nejvyšší gramáží. Je to papír, který dobře funguje s vaším perem, vaším inkoustem a způsobem, jakým píšete.