Rozhovor: Olga Yakubovskaya

Olga Yakubovskaya (1985) je česko-běloruská malířka, ilustrátorka a lektorka výtvarného umění. Absolvovala Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara na ZČU v Plzni, kde se specializovala na knižní vazbu a ilustraci. Své výtvarné práce vystavovala kromě Česka také v Japonsku, Bělorusku, Bulharsku, Rusku a na Ukrajině.

Zabývá se ilustracemi, volnou grafickou tvorbou, autorskými knihami a abstraktní malbou. Její ilustrace doprovázejí řadu knih, například interaktivní dvojjazyčný titul Nejprv práce, potom zábava Lukáše Csicselyho (2017) nebo Jeden kluk z vesničky Květušín Robina Krále (2022), která získala cenu Kniha dětského srdce V. F. Suka. 

V souvislosti s výstavou Zvířata a lidé pořádanou v papírnictví a kavárně kaš-mi-daš jsme se Olgy zeptali na několik otázek. 

Vaše ilustrace zachycují zvířata v lidských rolích s velkou dávkou humoru a nadsázky. Kde hledáte inspiraci pro jednotlivé příběhy a postavy?

Jsem strašně zvědavý člověk a tahle zvědavost vůči všemu, co mě obklopuje, mi v práci hrozně pomáhá. Nechápu lidi, kteří se umí nudit. Já neustále něco pozoruji, vnímám a v hlavě mi běží nepřetržitý tvůrčí proces. Jde kolem člověk – páni, ty jsou ale husté obočí! A hele, ten pes je mu úplně podobný! Tamhle se za rohem perou kočky, proletěl pták s neobvyklým peřím, v kameni u cesty se na slunci třpytí slída... V kaluži se odráží pražská architektura a je díky tomu ještě krásnější. Listí šumí ve větru a člověku je najednou tak nějak klidněji na duši.

Všimli jste si někdy, že listy lípy jsou zespodu světlé a shora tmavší, takže když fouká vítr, míhají se jako tahy štětcem na obrazech impresionistů? Kolik věcí se děje každou vteřinu! A pro umělce je tak důležité to vidět. Já mám například v telefonu dobrou desítku seznamů s nápady, ale ty úplně nejlepší věci stejně vznikají bez jakéhokoli plánování, naprosto spontánně.

Máte sama nějakého zvířecího parťáka, který se do vaší tvorby promítá nebo vás inspiruje?

Měla jsem dva pejsky – voříška Anriho, pojmenovaného po Henrim Matissovi, který mě pořád kousal a čivavu Kobeho podle japonského přístavního města Kóbe, které jsem navštívila a moc se mi líbilo. Vlastně až v Česku jsem si psy opravdu zamilovala. Dřív jsem se jich bála a neuměla s nimi kamarádit, ale tady má psa snad každý druhý. Člověk zkrátka nemůže neroztát láskou k nim i k ostatním zvířatům. Jsou sice všichni tak odlišní, ale ve většině případů jsou prostě lepší než my, lidé.

Pracujete především s akvarelem. Čím vás tato technika oslovila a co vám umožňuje vyjádřit, co by jinými prostředky nešlo?

Akvarel zbožňuji už od dětství. Jeden z mých učitelů v dětské umělecké škole byl velmi uznávaný a talentovaný běloruský akvarelista. Vždycky jsem fascinovaně pozorovala jeho práce – ty jemné, kouřové přechody barev, něžnost odstínů a textury techniky wet-on-wet, to všechno mě neskutečně naplňovalo. Jako dítě se samozřejmě na věci jen díváte a nechápete, proč se vám něco tak moc líbí. Teď už ale vím, že to hluboce promlouvalo k mé duši a silně se mnou rezonovalo.

Na výstavě představujete práce z různých období. Vidíte při pohledu zpět nějaký vývoj ve svém stylu nebo způsobu vyprávění příběhů?

Můj styl v akvarelové ilustraci se samozřejmě měnil a mění se dodnes. Přesto lidé moje věci poznávají, i když občas neznají mé jméno. Říkají mi: „Jé, to jste vy! Hned jsme to poznali podle stylu. Naše dcera má vaši ilustrovanou knížku.“

Postupem času jsem začala mnohem pečlivěji vybírat papír, barvy i štětce. Dřív jsem malovala na cokoli, co mi zrovna přišlo pod ruku, a výsledky byly všelijaké. V mých ilustracích se vyvíjela a stále vyvíjí i samotná stylizace. Ve své práci nacházím paralely s japonskou malbou sumi-e, která mě nesmírně inspiruje, a její principy tak přenáším i do svých ilustrací.

Teď už má moje ruka ještě jistější linku, takže ilustruji rovnou načisto, bez jakéhokoli předchozího náčrtu. Prostě se jen naladím a ono se to maluje samo... Takhle to alespoň vypadá na první pohled. Když vedu workshopy, žáci mi často říkají: „Jak jednoduše a lehce jste to namalovala! Proč to nám takhle nejde?“ Jenže za tím vším stojí hodiny a roky tréninku, díky kterým pak ruka kreslí úplně sama. Podle mě je to takhle se vším, nebo se pletu?

Vaše ilustrace působí velmi laskavě a optimisticky. Je pro vás důležité předávat prostřednictvím umění určitou emoci nebo poselství?

Asi jsem prostě optimistka, v tom to celé bude! A když vidím, jak se úplně cizí lidé usmívají, když se dívají na moje ilustrace, nebo jak nějaký kluk říká své slečně: „Jé, koukej, to jsi ty na té pohlednici!“ přestože koukají na nějakou legrační kočku, a pak se tomu spolu smějí... Já to jen tak potichoučku pozoruji a mám z toho obrovskou radost.

Vaše díla si našla cestu k lidem po celém světě. Překvapilo vás někdy, jak různé publikum na vaše ilustrace reaguje?

Myslím, že bez ohledu na národnost mám své publikum po celém světě, které oceňuje můj naivní styl, smysl pro humor, lyriku a stylizaci. Nechci se líbit všem. Být tak univerzální, aby vás miloval úplně každý, mi přijde vlastně až laciné a nejspíš je to i těžké břemeno.

Například na jedné z mých vernisáží ke mně přišel jeden starší pán, kterého jsem sotva znala. Díval se na mé abstraktní obrazy a říká: „Velmi krásné, gratuluji.“ Pak se ale podíval na stěnu s mými akvarelovými ilustracemi a zeptal se: „A tohle jsou dětské práce vašich žáků?“ Pamatuji si, jak mě to tehdy pobavilo.

Moje publikum je sice různorodé – například Japonci moc milují mé figurální ilustrace a motivy se zvířaty, zatímco u Angličanů jsem si všimla, že raději kupují architekturu. Češi zase zbožňují příběhy se zvířaty a Vánoce, bez těch to prostě nejde. Třeba takové rohlíčky tančící kolem stromečku, kapra na koloběžce, opilý Tančící dům nebo pohlednici s žižkovským bezdomovcem a nápisem „Kde domov můj“. V každém případě si myslím, že všechny mé příznivce spojuje jedna věc – životní optimismus a radost ze života.

Co byste si přála, aby si návštěvníci z výstavy Zvířata a lidé odnesli – ať už jako zážitek, myšlenku nebo pocit?

Ať si každý z mé výstavy odnese úsměv a kousek mé tvorby. :-)

Na čem aktuálně pracujete a na jaké projekty se mohou vaši příznivci těšit v nejbližší době?

V současné době pracuji na nových motivech pohlednic pro Knihkupectví Franze Kafky v Praze a také čekám na texty od vtipného a talentovaného Robina Krále, abych mohla začít ilustrovat jeho další úžasnou knížku.